Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náš letošní první společný výlet

Vzhledem k okolnosti, že si jedna z představitelek cyklistů stěžovala, že poškozuji svými články z výletů pověst cyklistů jako takových, omezím se tedy pouze na výlety naší cykloskupiny a do toho snad už nám nebude nikdo mluvit. Myslel jsem to jako takovou recesi a legraci, ale pokud má někdo názor, že to poškozuje všechny cyklisty, tak to prostě už psát nebudu. Náš první společný celodenní výlet byl  uskutečněn 23.05.2009. Cíl byl na známém místě. Horský hotel Lesná. Tentokrát jsme zvolili cestu z Vysoké Pece okolo koupaliště směrem stále nahoru. Toto stoupání vybrala naše kamrádka Jiřka, která chudák nevěděla do čeho jde. Stoupání je totiž dlouhé 14 km bez jediného místa odpočinku po rovině. Jedná se o nejvyšší místo v širokém okolí. Cesta je to však velmi pěkná a vzhledem k počasí jaké ten den panovalo, to byl opravdu vydařený výlet. Po vyjetí a doražení k cíli cesty bylo nutno se občerstvit. Poseděli jsme tedy a něco pojedli. Také jsme se potkali s naším novým kamarádem Ádou, který již léta absolvuje to co my na kole, tak on pěšky.Obrazek V příjemné hovoru čas ubíhal a bylo nutno vydat se na zpáteční cestu. Na pěkném místě jsme využili služeb odpočívadla. Zde jsme posvačili a v klidu směřovali dál k domovu. Cestou jsme se ještě stavili ve velmi pěkném zařízení v Mezihoří, kde jsme si dali držkovou polévku a samozřejmě nezbytné pivko. Ať si říká kdo chce co chce, tak to prostě k tomu kolu patří. Pokud se žiznivý cyklista neopije, což je z jedné nebo dvou desítek zcela vyloučeno, tak si myslím, že i zasahovat proti těmto lidem je opravdu přehnané a obzvlášť výše pokut je za tento prohřešek zcela neúměrná. Daleko více by se měla policie zaměřit na řidiče motorových vozidel, a to hlavně na rychlost a dodržování bezpečné vzdálenosti. No dost už o policii a věnujme se osvěžit se za levný peníz ve výčepu, který je umístěn z boku, a nebo přímo na terase, když je pěkné počasí, a nebo uvnitř, kde je útulno a příjemná obsluha. Kdykoliv jsem tam byl tak jsem byl spokojen.Výlet se nám podařil a mohu ho každému jen vřele doporučit. Ujeto bylo celkem asi 59 km. Není to moc, ale pro začátek to bude muset stačit. Věřím, že dalšího výletu se zúčastní více členů skupiny. Bývalo nás vždy tak pět až šest. No škoda asi stárnou.

 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

Tato restaurace již bohužel nebude sloužit. Bylo to oblíbené místo našich zastávek. V srpnu 2016 bohužel vyhořela. 

Výlet do Načetína

Tak jsme zůstali již jen dva z naší bývalé cyklistické party. No co se dá dělat. Po dlouhé době jsme se odhodlali ke společnému výletu. Jinak jezdím stále sám. Když jsem svojí kamarádce Jiřině řekl, že v Načetíně se připravuje tzv. zimní zahrada, rozhodla se tedy, že pojede toto dílko obhlédnout. Rozhodně jsme nebyli zklamáni. ObrazekDali jsme si po jednom pivku a jeli dál za naším hlavním cílem. Byl překrásný den a na to že je vlastně už skoro konec září to vypadalo jako v létě. Fotografie, která ukazuje nás dva na mostě je z posledního výletu na Svatošské skály kde bylo rovněž překrásně. Cestu jsme potom korunovali dalším pivkem na Mezihoří a samozřejmě ještě v naší domovské hospůdce "Stella Rossa", které v nynější době říkáme "Cosa Nostra".

 

 

 Svatošské skály 

Po telefonické výzvě od kamarádky, že jedou na výlet na Svatošské skály jsem okamžitě reagoval. Vždycky jsem si přál tuto trasu absolvovat, ale i když jsme to jednou zkusili, nikdy jsme tam netrefili. Ráno  kolem osmé jsme vyrazili ze zastávky Chomutov město směr Sokolov. Z tohoto místa to kamarádka Irena velmi dobře znala, neboť tuto trasu absolvavali spolu s manželem Milošem již několikrát.Po nezbytném fotografování hned před nádražím jsme vyrazili na trasu. Předem jsme upozorňovali, že nechceme aby to byli závody jako je to vždycky když jede nějaká skupina. Co naplat nepovedlo se. Závody to byly, ale zřejmě to jinak nešlo, protože organizátorka výletu zřejmě znala přesný časový rozpis  a tak vzdálenost 90km nemohla nechat na libovůli účastníků. To bychom dojeli zřejmě až následující den. ObrazekCesta ubíhala nádhernou šotolinovou pěšinou a všichni zúčastnění byli v euforii z krásné rovinaté trasy podél řeky Ohře. Zvláště Jiřinka byla v transu zvyklá na krpály, které jezdíme během našich dovolených. Až ke Svatošským skalám to byla pohoda. Ještě před tím jsme se stavili v Lokti. Krásné starobylé město dýchající zvláštní atmosférou turisticky velmi vyhledávaného místa. Samozřejmě došlo k fotografování a nezbytnému rozjezdovému pivku. Jen František, který byl s námi poprvé si pivo nedal, neboť předchozí noc popíjel s kamrády a tak byl rád, že nemusel znovu zabřednout do stavu alkoholového opojení. Pokračovali jsme dál na skály. Před námi se otevřela opravdu nádherná scenérie a naši přátelé, kteří to tu už znali byli stejně u vytržení jako my, kteří jsme tu byli poprvé. Přes lanový most jsme se dostali do krásně umístěné restaurace a i přes velmi nepříznivé ceny se nám zde velice líbilo. Nic naplat všechno má svůj konec a tak po výborných polévkách za 40Kč a nezbytném pivku (tentokrát si dal už i František) jsme pokračovali v cestě.Obrazek Co se týče mně já bych tedy ještě seděl dlouho v tomto překrásném údolí, kde se dali pozorovat horolezci na protější skále, nebo vodáci, kteří ještě řeku nezamkli a projížděli kolem. Dále     cesta ubíhala velmi rychle. Jeli jsme již po silnici a vzhledem k tomu, že se jelo kolem řeky byla silnice většinou z kopce což se zřejmě líbilo naší velitelce a ta to prostě napálila, že jsme sotva stíhali. Určitě to, ale bylo opodstatněné vzhledem k časové tísni. Cestou bylo potřeba se někde naobědvat a tak jsme nakonec spočinuli v hospodě "U Dvořáků", kde jsme si dali samozřejmě pivko a něco k jídlu. Irena naše vedoucí dostala náramnou chuť na něco sladkého a tak objednala borůvkové knedlíky u kterých jí došel cukr a tak jí potom chyběl v kopcích (dodává energii). Ostatní si dali něco masitého a František po obědě četl ubrus. Hospůdka byla plná cyklistů a vodáků a tak o zábavu bylo postaráno. Zvláště když banda vodáků včele z výborným trumpestistou a prazvláštně vyrobenou basou spustila svoji hudební produkci. ObrazekNo prostě to nemělo chybu. Krásné počasí dokreslovalo velmi příjemnou atmosféru a potlesk provázel každé zakončení skladby. Mě a Jiřině se odsud ani nechtělo, ale přísný povel naší průvodkyně Ireny byl nekompromisní. Pokračovalo se tedy dále a vytčený cíl byl již jenom nádraží v Prunéřově odkud jsme se chtěli vzhledem k pozdní hodině dopravit vlakem. Přes Milošovo ubezpečení, že to již nebudou žádné kopce, přišlo pravé peklo. Po tolika ujetých km to teprve začalo. Korunu tomu všemu dala naše velitelka, která nás vždy spolehlivě provedla všemi úskalími v Kadani. Zcela zbytečně nás navedla na příšerný kopec okolo nemocnice, prý aby se nám nezkrátily žíly. Dalo se jet úplně  v pohodě okolo baráku nepřizpůsobivých občanů kudy jezdí každý. Nakonec jsme stanuli na nádraří v Prunéřově odkud nás dovezl vlak až na zastávku Chomutov-město, kde jsme se rozloučili a děkovali za krásně projetých 90km a senzačně prožitý den.Obrazek    

Nádraží v Prunéřově již ve večerních hodinách. Ani jsme vlastně nevěděli zda to vůbec jede. Nakonec vše dobře dopdlo a na tento výlet budeme jistě dlouho vzpomínat.

 

 

 

 

 

 

  21.03.2010 se uskutečnil náš první společný výlet. Bohužel opět jenom s věrnou Jiřkou. Dojeli jsme pouze na druhý mlýn, kde jsme konstatovali velmi neutěšený stav a prohlédnutí nemovitostí, které mají na tomto místě někteří cyklisté jsme zavítali na mlýn mi příjemném rozhovoru vypili pár piv. Pak jsme jeli spokojeně domů.

29.05.2010 Končně zase celá frauzimmer a jede se na Lesnou. Počasí tak akorát a chuť do cyklistiky také nechyběla. První zastávka v krásném prostředí restaurace Myslice Pyšná. Cestě Před hotelem Lesná: potom ty, kteří s námi ještě tímto údolím nejeli. Na Pyšné nás přivítal mohutný štěkot psů z vedlejší zahrady a tak jsme museli sedět v patřičné vzdálenosti a vypít si další pivko na další cestu. Prostě tekutiny se musí doplňovat. Po mírném stoupání po vrstevnici jsme dojeli(místy dotlačily) naše oře až na návrší horského hotelu Lesná. Tam jsme dali obligátní ovarové koleno s oblohou a popili lahodného rezavého moku. Následovalo vrcholové foto. To na památku, že jsme se konečně zase sešli ještě rozšířeni o dalšího účastníka Mílu Keborta. Na jeho popud jsme jeli jinou cestou zpět než jsme zvyklí a tak se nám výlet opravdu líbil. Cestou jsme se ještě stavili na Mezihoří, kde je rovněž krásné prostředí a pokračovali až k domovu do naší milé Stella Rossy nebo jak říkají děvčata Cosa Nostry. Tam jsme zakončili celý výlet pivečkem a bohužel byli i svědky zákroku policie proti opilému hostovi, který ač zraněn odmítal ošetření záchrannou službou a byl na ní agresivní.

 Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                                           Jiřka, Hanka, Dana, Zdeněk, Míla

 

Účast na výletech 2009-2012

Jiřina

jirinka1.jpg

 23.05.2009

26.06.2009

-

  03.07.2009

 26.09.2009

 27.09.2009

 28.10.2009

21.03.2010

 04.04.2010

 18.04.2010

 29.05.2010

 18.06.2012

-

 22.06.2012

 

    Míla       

milamalej.jpg

       

 23.05.2009 

 04.04.2010

 18.04.2010

 29.05.2010

                  

 Zdeněk

zvenik083.jpg

 23.05.2009

 

 

 

24.06.2009

-

  03.07.2009

 26.09.2009

 

 

 27.09.2009

 

 

28.10.2009

 

 

 

21.03.2010

 04.04.2010

 18.04.2010

 29.05.2010

  18.06.2012

-

 22.06.2012

 

 Vašek

vasek0333.jpg

 

 

24.06.2009

-

 03.07.2009

 

 18.06.2012

-

 22.06.2012

 

 Hanka

hankamala.jpg

 

 

24.06.2009

-

  03.07.2009

 29.05.2010

  18.06.2012

-

 22.06.2012

 

 David

dejvy03.jpg

   

 

  26.06.2009

-

   03.07.2009

 

  18.06.2012

-

 22.06.2012

 

 Milan

milanmalej.jpg

   

 

24.06.2009

-

  03.07.2009

 

 

 

 Irena

irena.jpg

      

 

 

 

 27.09.2009

 

 Miloš

milos.jpg

     

 

 

 

 27.09.2009

 

František

franta01.jpg

 

 

 

 27.09.2009

 

Dana

dzanusa.jpg

     

 29.05.2010

 

 

  18.06.2012

-

    22.06.2012

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář