Countrybike

Dnešní 7.7.2018 výlet byl pouze na Blatno kde se konala vernisáž sochařského sympozia. Akce to byla skvělá přesto, že nikde nebyly žádné plakáty a na internetu ani zmínka. Prý to bylo na Facebooku, ale tam jsem to také nenašel.. 

1.výlet roku 2010

10.04.2010 se uskutečnil náš první plánovaný výlet. Účast byla pochopitelně slabá. Jednak je to první výlet a za druhé bylo psí počasí. Když jsme ráno stáli s Lubošem přesně v 9:00 před krámem, mysleli jsme, že to zabalíme a pojedeme domů spát. Když jsme ale uviděly v dálce jak přijíždí Petr z Prahy bylo nám jasné, že musíme vyrazit ať je počasí jaké je. Nakonec nás bylo 5 cyklistů. Vydali jsme se tedy po akademické čtvrthodince vstříct tak hnusnému počasí. Obdiv patřil tedy hlavně Petrovi, který přijel v krátkých rukavicích a třičvrtečních kalhotech. No musím uznat, že to nesl statečně, ale já, který jsem měl rovněž krátkoprsté rukavice jsem sotva dojel na první mlýn jak jsem měl zmrzlé ruce. Tam nám po chvilce čekání na otevření Peťulka(jak jí říká důvěrně Jirka) přisunula infrazářič abychom nezmrzli. Jirka ho přes vyložený zákaz paní majitelky dal na tři sekce a tak jsme se přece jen trochu ohřáli. Marián si dal česnekovou polévku a všichni svorně jsme si dali jedno rozjezdové. Kvůli jedné nejmenované musím psát, že bylo jen jedno. Dále jsme pokračovali na Horu Sv.Šebestiána jak bylo plánováno. Nahoru jsme přijeli docela zahřátí. Ti co to někdy jeli jistě ví proč. Tam jsme si dali něco k snědku a samozřejmě pivko. Chlapci si dali svorně pikantní fazole a já jsem zůstal věrný gulášové polévce, kterou si tam dávám vždycky. Je výborná. Přívětivá servírka nám zapůjčila čarodějnické klobouky, které tam zanechaly nějaké čarodějnice, když tam měli slet. Po tomto posilnění jsme se vydali směr Načetín k Jirkovi Sedláčkovi do nově zasklené zimní zahrady trochu spláchnout prach z cesty a případně něco pojíst. Petr už nemohl pít alkoholické nápoje neboť je zodpovědný a rozhodně nechce způsobit něco pod vlivem alkoholu. Dal si tedy dvě Coka-Coly, které mu v žaludku vytvořily zřejmě žabinec. Ani následné kafe, které si dal mu už nejelo. Po prokecání zajímavých historek jsme se rozhodli, že budem pokračovat v cestě k domovu. Počasí za sklem nevěštilo nic dobrého a tak se nám ani moc nechtělo zvedat. Doufám, že následující snímky vše vysvětlí. Ten den bylo z počasí snad všechno. Tady kousek od restaurace nás zastihl prudký déšť, který se později změnil na sníh. To dokumentuje další snímek, který obětavě pořídil Petr. No nedalo se nic dělat byli jsme v tu ráno promočení a tak jsme se všichni těšili na deklarovaná pečená žebírka v krčmě v Mezihoří. já jsem je ještě neměl a jako známý gurmán jsem se na ně opravdu těšíl. Celí promočení jsme se usadili u stolu naproti výčepu a po objednání nezbytných piveček jsme se rozhodli, že si dáme jedny ty žebírka pro všechny. No když to přinesli bylo nám hned jasné, že asi u jedněch nezůstane. Na každýho vyšly tak 3 kostičky a na nich asi 5 dkg masa. No díky příloze a hojné spotřebě chleba jsme se jakž takž zasytili. Tady bylo to opravdu moc dobré, ale za ty prachy (145,-Kč) no nekup to! Petr měl ještě asi hlad a tak si ještě sám dal další sice poloviční porci, ale snad z recese nebo sklerózy mu přinesli úplně stejnou porci jako jsme měli poprvé. Popral se s tím statečně i když poslední sousta mu již musel pomoct Luboš. No po dobrém jídle přišly na pořad i nějaké ty panáčky,(Proboha doufám, že Jarka to číst nebude) a po nich jsme zaplatili a jelo se domů. Na křižovatce v Blatně jsme si řachli na zdar tohoto výletu a pokračovali již každý svým směrem k teplým pelíškům. Petra ještě čekala cesta do Prahy.

2.výlet roku 2010

Podle předpovědi mělo být krásné počasí a to se také do puntíku splnilo.Předpokládal jsem větší účast, ale i tak se nás sešlo deset. Ck pitlik zaspali jinak by nás bylo 12. Hned v úvodu převzal iniciativu Jirka a myslím, že lépe to už vymyslet nešlo. Zdeněk se vzdal svého původního plánu a jelo se tedy podle Jirky, který měl svátek a tudíš nebylo možno mu v tento den odporovat. Celá skupina se vydala směr Droužkovice nečekajíc, že si paní starostka udělala nějaké slavnosti a tak bylo náměstí neprůjezdné. My jsme si však s tímto problémem hlavu nedělali a následujíc Jirku jsme v pohodě projeli pod dohledem všudepřítomné policie. Podle plánu se mělo jet k Hance na pozemek, ale plán nebyl dodržen a jelo se do Strané nebo jak se ta prdel jmenuje. Tam byla moc príma hospůdka a tak jsme se rozhodli, že zde něco popijeme a také pojíme. Přivítal nás pes Bad, bojové plemeno, které bylo kupodivu velmi klidné, zřejmě zvyklé na návštěvníky našeho typu. Pejsek byl ale zřejmě zvyklý i na to,  že mu leckdo něco přihodí k snětku. Přece nebude žrát jen ty odporné granule. Děvčata ho začala krmit a tak byl Bad po chvíli zcela náš. Jirka na počest svého svátku objednal zelenou a tak jsme museli chtě nechtě zase chlastat. Nedlouho po nás přijeli další cyklisti, kteří však pili po většinou jenom džusy a limonády. Asi to byli skuteční cyklisté. Po několika pivech a nějakém tom jídle jsme pokračovali k Hance. Ta již měla všechno pečlivě připraveno na naší návštěvu. Oheň plál a výborné zákusky se šlehačkou byly také prostřeny. Jen se po nich zaprášilo. Opekli jsme buřty vypili pivo a pokračovali do Žátce ke kulaté bábě. Paní hostinská nám vytáhla ze sklepa stoly a židle za vydatné pomoci Jirky a Zdeňka. Slunce pražilo a my jsme seděli a pili pivo. Někdo si dal fazolovou polívku.Paní hostinská nám přinesla výborné vdolečky se šlehačkou prý jako pozornost podniku. Po té jsme pokračovali do Staňkovic, kde jsme se sešli se Zdenou a Zdeňkem. Jirka objednal piva a zelenou a od Zdeny dostal ještě placatici čehosi dost ostrého. To nám potom rozlil do pohárků a opět jsme museli chlastat. Doufám, že to nebude číst Jarka. Abychom jenom nekonzumovali alkohol tak se musím zmínit i o tom jak jsme byli ještě před tím než jsme dojeli do rybářské bašty ve Strané na krásné vyhlídce odkud je i následující snímek. No budeme ale pokračovat v naší cestě.Ze Staňkovic jsme zamířili opět   do Hrušovan, kde jsme se sešli s celou bandou známých cyklistů a tak jsme opět popili a pokračovali do  Droužkovic, kde jsme popili a pojedli v restauraci u Campra. Celý výlet zkrátka neměl chybu jako ostatně všechny společné výlety. Já jsem ještě popil s děvčaty, která nás opustila ve Stroupči ve známé hospůdce "Steklla Rossa" a maje toho plné brýle jal jsem se ubírat k domovu.

3.výlet roku 2010

29.05.2010 odjíždí část výletníků do Sutomi v Českém středohoří. Tento výlet se stává pomalu a jistě tradicí, neboť někteří ho již absolvují po třetí. Další část výpravy vyjela v pátek od Baumaxu. Do Sutomi se dá jet mnoha způsoby a tak jsme všichni dali na rady Vaška a Karla. Já jako zkušený cyklista se do navigování moc neženu a ani bych to asi nezvlád. Pletu si totiž i vesnice v přímé blízkosti Chomutova. Musím říct, že Karel vybral opravdu dobrou cestu a tak nám to pěkně odsejpalo. Cestou jsme se stavili na oběd a pokračovali dál. V kopcích se mi vracela vzpomínka na oběd v podobě jater na slanině s rýží.Málem jsem se na ně mohl podívat znovu v trochu jiné podobě, ale udržel jsem to. Ve vsi, kde jsme jedli byl i velmi zajímavý kostel na, který jsme se jeli podívat a udělat pár snímků. Je velká škoda, že na tyto krásné stavby nejsou peníze. Bylo vidět, že je stavba již v dosti zuboženém stavu. Blížilo se pozdní odpoledne a naše tlupa opět zatoužila po vydatném jídle vzhledem k také vydatným výkonům. Třebenice nebo jak se ta obec jmenovala nás vítala průvodem čarodějnic, které zrovna když jsem projížděl já jako poslední (před obcí jsem píchnul) procházely náměstíčkem vybaveny nezbytnýmy košťaty a patřičně vyparáděny. V šikovné hospůdce, kde jsme se usadili na delší dobu jsme pojedli, děvčata si dala pozdní kávičku a naší pohodu rušili jen dlaždiči, kteří zde dodělávali chodník. Také nadávání Zdeňka, který si nemohl odpustit to, že nevyměnil ojetý plášť  za nový ještě před jízdou do Sutomi nás mírně rozhodilo. Příště se to snad už nestane. Nebudu se již dál moc rozepisovat. Ráno jsem musel odjet na jinou akci, takže jsem se nezůčastnil toho hlavního pro co tam vlastně jezdíme a to sice pvomájového průvodu. Fotky z této akce si můžete prohlédnout na adrese, kterou poslal Karel. Adresa :http://picasaweb.google.cz/karel.paul8

4.výlet roku 2010 

Dlouho očekávaný výlet na Katzenstein se opravdu vydařil. Sešlo se nás celých osm kusů a počasí nám již od samého rána velmi přálo. Čekalo nás nějakých 70 km počítaje v to i cestu zpět. Tedy na první pohled nic náročného. Přesto, že jsem v těchto nádherných místech už byl nevěděl jsem co mě čeká. V duchu jsem si blahořečil, že s námi nejedou žádné ženy. Jistě by se nám za to co mělo přijít poděkovaly. Cesta začala směrem na Jirkov, kde nám Zdeněk vyjednal otevření brány pro vjezd na jirkovskou přehradu.Výjezd stál opravdu za to. Byl to takový Bečov v menším provedení, ale za to prý ještě prudší. Byl jsem velmi zvědav, protoře jsem tam ještě nikdy nebyl. Mé dojmy předčily očekávání. Byla to nádhera a z důvodu omezeného prostoru v tomto článku budou fotografie umístěny ve fotoalbu. To kvůli tomu, že opravdu stojí za to si obrázky prohlédnout. Po projetí Telčským údolím jsme vyjeli pod Orasínem a začali stoupat na Mezihoří. Tam jsme dali jedno až dvě rozjezdové a pokračovali směrem na Načetín, kde jsme překročili státní hranici. Mnozí z nás s určitými obavami. Zapoměli jsme toiž průkazy totožnosti. Po vystoupání na kopec jsme se zastavili u jakési mohyly, kde jsme pořídili pár fotek a pokračovali v cestě. Pěknými lesními cestami jsme dojeli až na místo odkud se vydáváme na Kočičí kámen. Opravdu krásným údolím jsme dojeli až přímo pod vyhlídku kde měl být cíl naší cesty. Čekal nás výšlap na ohromný kopec. Celou cestu jsme tlačili kola a ještě šlapali na strmý kopec. Mě osobně pálila lýtka a byl jsem šťastný když jsme byli nahoře. Tam jsme pořídili několik fotek, posvačili a jali se ubírat znovu zpět k hospodě na Khünhaidě.Tam jsme dali dvě pivka mimochodem velmi dobrá a posléze se začali ubírat k domovu.  Tak trošku jsem se těm Němcům pomstil za ty jejich hnusný Eura. Měl jsem to spočítané v samých drobných mincích a tak při pohledu na servírku jsem zaregistroval, že to nebylo zrovna nejlepší řešení, ale nějak jsem se těch frfníků zbavit musel. Plynulou němčinou jsem se však omluvil, aby si nemysleli, že jim to děláme naschvál. Snímek ukazuje autora článku při počítání drobných mincí. Další pivo už bylo za normální měnu. Po této zdařilé koncovce jsme se vydali na zpáteční cestu. Musím uznat, že trasy které kluci znali jsem ještě nikdy nejel a k mojí spokojenosti jsme tak mimo veškeré oficiální komunikace dorazili až na naše oblíbené místo v Načetíně u Jirky Sedláčka. Tam jsme vychutnali speciality paní kuchyně a prožili euforii z vítězství našich hokejistů na MS v Kolíně nad Rýnem, kdy jsme zvítězili nad Švédy. Plni dojmů jsme se ubírali směrem k domovu a cestou jsme ještě zakotvili u Štěpána na Blatně. Tam nás potkala nemilá příhoda v podobě pádu Mariana. Já vždycky říkám, že naše výlety jsou krásné až na to, že se nakonec vždycky zvrhnou na závody. A to byl zřejmě důsledek. No snad se to Marianovi brzy zahojí. Potom jsme se rozjeli každý sám k domovu. Já osobně tento výlet považuji za nejhezčí a dlouho mi zůstane v paměti.   

5.výlet roku 2010 - Abertamy

  Hned v úvodu musím říct, že to byly Abertamy jedna báseň. Krásné počasí, dobrá nálada a dobrá parta. Z mého hlediska jsme jeli novou trasou, která se určitě všem líbila. Ráno jsme se sešli poněkud netradičně před supermarketem Billa. Čekali jsme na příjezd Petra, který nám odveze veškerou batožinu přímo do místa autem a aby mu to nebylo líto, že nejede na kole pojede nám naproti. Setkání bylo zase jako vždy na Měděnci, kde opravdu dobře vaří a ani ceny nejsou přemrštěné jako v jiných atraktivních lokalitách. Asi tam přemýšlejí hlavou. Po posilnění jsme se vydali pod vedením zkušených horalů Jirky a Martina již směrem na Abertamy. Tam nás čekalo milé překvapení v podobě nového ubytování. Bývalá ubytovna přešla do soukromých rukou a tak nás tam už asi nechtěli. Chata Majka nebo jak se to jmenovalo byla příjemná stavba s místem pro kola, zahradním krbem a vybavenými pokoji. Sprchový kout, umyvadlo a televize na pokoji jistě každého potěší. Po nezbytném doplnění zásob v místním obchůdku jsme jako tradičně zašli do restaurace  U Siegla (nevím jak se to píše fotbal mě moc nebere). Tam jsme pojedli a popili a šli spát. Někteří se ještě bavili až do pozdních hodin stolním tenisem, který byl také ve vybavení chaty. Usnuli jsme ani nevíme jak, protože mnozí z nás toho měli jak buchet a to nemyslím alkohol. ale množství km, které jsme ten den ujeli. Druhý den se mělo jet někam na německou stranu, ale bylo rozhodnuto, že to bude "oddychový" den. Pojede se tedy na naší straně. Cestou budeme navštěvovat různé osvěžovny a kochat se krásami Krušných hor. V Nových Hamrech jsme udělali zastávku na osvěžení. Bylo opravdu horko a po náročném sjezdu kamenitou cestou přijde žejdlík opravdu vhod. Navíc tam byla ještě velmi hezká a příjemná číšnice, takže samozřejmě u jednoho nezůstalo. Hoši zakrátko znali pomalu celý její životopis. Byla velice sdílná a dokonce nás samozřejmě z legrace pozvala do svého rodiště někde na Moravě. Cestou jsme se ještě stavili v bufetu u kapitána, kde nám bylo podáno jakési řezané pivo, ale bylo dobré. Petr se snažil oživit telefonní přístroj jež mu při pádu do vody nabral a tudíž přestal fungovat. Zatímco já bych byl z toho asi hodně rozmrzelý a to je slabé slovo, Petr to nesl statečně i když z toho zjevně také neměl radost. Směřovali jsme k domovu a všichni se již těšili na večerní mejdan. V krámku se nakoupilo "palivo" jak na grilování tak i na vnitřní vytápění. Rozhodlo se, že budeme grilovat zakoupené klobásky a sedět až do pozdních hodin venku. Rozdmýchávače grilu se ujal Marián, ale zjevně se mu to moc nedařilo. Nebýt ochoty mladé paní od vedle, která nám dala tzv.PEPO asi bychom museli jíst klobásky studené. Postupem doby se znás stávaly rumové pralinky a zábava začínala nabírat na obrátkách. Venca vytáhl kytaru a začalo se zpívat. Návrh z mojí iniciativy aby se šlo do budovy byl několikrát odmítnut. Teprve až když byla opravdu každému zima přemístili jsme se dovnitř. Útulná společenská místnost již neuvítala Jirku, který zmožen z cyklistiky(cha cha) usnul. Později se však dostavil a sám se mohl na vlastní oči i uši přesvědčit, že Lada umí hrát na kytaru. Před tím se chtěl pomalu sázet o tučnou sumu, že neumí a jen tak kecá. Nakonec vydrželi jen nespavci Lada a já a úplně nakonec tam zůstala Lada sama s kytarou a nedopitými pivy. Takové tedy byly deváté Abertamy. V neděli ráno ještě mnozí spinkali zatím co jiní už byli po snídani. Zaplatili jsme 170 Kč za noc a jali se pomalu ubírat k domovu. Cestou jsme se ještě stavili na Rýžovně kde se nám líbí, ale v poslední době tam došlo k obrovskému nárůstu cen zvláště piva. 35 Kč za půllitr je již opravdu dost. Po nezbytné zastávce na Měděnci jsme již individuálně směřovali na I.mlýn kde jsme se měli opět setkat s Petrem, který nám odvezl batohy. Již jsme měli všichni "nakoupíno" a Petr nikde. Měli jsme vážné obavy aby se něco nestalo. Každé přijíždějící auto jsme vyhlíželi jako Petrovo. Nakonec ale v pořádku dorazil k naší velké radosti. Konečně jsme se mohli rozjet ke svým domovům. Už se všichni těšíme na poslední jubilejní desátý ročník ročník Abertamy 2011.      

6.výlet roku 2010 - Kýšovice

Šestý výlet jsem očekával s určitými obavami. Jednak byla špatná předpověď počasí a také termín nebyl zrovna nejvhodnější. Nad moje očekávání přece jenom přijeli kromě mě další dva cyklisté. Jirka chtěl  přizvat další a čekat do 10:00 hod. Já s Františkem jsme se rozhodli, že tedy pojedeme sami a tak jsme vyjeli v sestavě dvou cyklistů. Čekalo nás poměrně náročné stoupání až k bývalé tržnici Vietnamců před obcí Celná. Po zdolání tohoto výšlapu jsme udělali menší občerstvení v zátáčce v tzv. Myší díře. Po té jsme pokračovali prunéřovským údolím směrem ke Kýšovickým vodopádům. Ty jsme jak jinak nenašli (již jsem tam byl po druhé). František se ptal chatařů, kteří nám vysvětlili cestu, ale stejně si nejsem jistej jestli to někdy najdeme. Snad do třetice všeho dobrého.Pokračovali jsme tedy tímto nádherným údolím až na hrad Hasištejn. Na záběru je Franta překonávající jednu z mnoha nástrah této cesty. Sjeli jsme  celé údolí a vyšplhali se na hrad Hasištejn, kde jsme poobědvali a vydali se cestou k domovu. Najeli jsme na nám dobře známou cestu okolo přivaděče míjejíc stojící prostitutku na známém místě u autobusové zastávky. Konstatovali jsme pokrok na ranči v Zelené a zaregistrovali, že známá hospoda " Na Ranči" už není v provozu. Byla velice originální a tak si myslím, že je to škoda. Takových krásných hospůdek zanikne ještě jistě mnoho včetně našeho velmi oblíbeného II.mlýna.